Děti Krakatoy

Seděl jsem u stolu, drbajíc se na bradě a popíjel jsem pivo. Tu ke mě přistoupil neznámý muž. Jeho vzhled byl na první pohled nenápadný z jednoho úhlu, ale pak...
"Smím si přisednout, Simone?" optal se.
"Jistě..."
"Co vy tu děláte?" otázal se kapitán s neskrývaným údivem.
"Co by, kontroluji stav daných věcí... Vše v pořádku?" otázal se mě....

Chvíli jsem na tím Nikolčiným dotykem přemýšlel, ale pak jsem tu myšlenku zapudil a jal se vyprávět příběh o sopce a pouti po moři dál...
"Jak jsem u té pitky zjistil, tak jsme měli namířeno do Indie - do jednoho malého přístavu. Kapitán i posádka byli celí rozjaření z pití a jelikož jsem toho moc nepil a pil jen...

Byl jsem u vytržení. Hlas ve mně řval neskutečnou blažeností: MÁM DUŠI!!! Jsem člověk! Byl jsem rozrušen, ale nechtěl jsem na sobě nechat nic znát, ale Thomas cosi vytušil...
"Klinická smrt, říkáte, Edgare?" a Thomas se na okamžik zamyslel.
"Co je to?" zeptala se Nikol.
"Víš, to je... jak ti to jen vysvětlit... představ si, že tvoje...

Těžko popsat pocit, který jsem právě zažíval, když ke mě Thomas připojil kabely. Najednou bylo všude ticho a tma. Nevnímal jsem svoje tělo, jen mi hlavou letěly myšlenky a do nich vstupovaly obrazy. Prvně jsem neviděl nic, jen prázdnotu, hustou černou... pak se kolem začalo jasnit a já viděl v dáli jakési světlo. Šel jsem za ním. Hodně lidí...

Seděli jsme opět pohromadě a já chtěl začít, ale tu jsem si něčeho všiml... Nikol si pohrávala s jakýmsi udělátkem mezi prsty. Pozorně jsem ji sledoval. Měla hbité prsty a stále s tím něco dělala.
"Co je to?" optal jsem se jí.
"Něco jako Rubikova kostka pro roboty," opáčila a usmála se na mě.
"Mohu to taky...

I když mi hlavou vířily další myšlenky, tak jsem se s Thomasem pustil do mapování onoho původního příběhu. Tentokrát u toho byla přítomna i Nikol, která mě s nepředstíraným zájmem poslouchala. Pohodlně jsem se usadil a začal.
"Vypluli jsme z ostrova a já se konečně dostal na loď," začal jsem vypravování, ale hned jsem byl přerušen Thomasem.
"To...

Thomas se zvedl a popošel k přístroji. Najednou kolem mě byla černá tma a ticho a tak jsem mohlpřemýšlet o sobě...
Jsem skutečně android? Asi ano, ale jak k tomu došlo a proč? Co se asi skrývá za tímto rozhovorem? To jsem se měl teprve dozvědět. A ta mladá dívka... hmmm... byla krásná... ale co stařík jako já...

Ano, bylo to tak, zachránil jsem se náhodou, ale byla to vůbec náhoda, když tak o tom přemýšlím. Co ty mé mdloby? Co asi stalo tam, předtím? A myšlenky mi začaly proudit hlavou.
"Nad čím uvažujete, Edgare?" optal se Thomas.
"Víte, nad tím proč upadám do mdlob pokaždé, když se napiju whisky. Něco mi tu nehraje a já...

"Seberte se!" snažil se mě Thomas přimět k souvislejší řeči. Ano, byl jsem už na pokraji vyčerpání. Ne fyzického, ale po psychické stránce. A pak...
Všiml jsem si, že Thomasovi spadl žhavý popel na ruku. Chvíli doutnal a pak se mu do ruky propálil. Thomas tomu nevěnoval sebemenší pozornost, ale zato já ano!
"Hoříte, Thomasi!"
"Co, kde?!"...

"Edgare, no tak, proberte se!" slyšel jsem jakoby z dálky. Jen jsem rozmazaně viděl Thomase, jak se nademnou sklání. A z nenadání na mém obličeji přistála sprška vody. To mě probralo alespoň tak, že jsem mohl mluvit.
"Co, co, co se stalo?" blekotal jsem.
"Asi ta whiska na vás byla dost silná," načež se Thomas uculil a poplácal mě po rameni....