Měl rozchod smysl?

Každý z vás se jistě už někdy rozešel s partnerem. Někdy to bylo v pohodě, jindy to bylo těžké pro naše srdce. Někdy jsme to brali jako z nouze cnost, jindy zas jako ukončení boje a neshod. Každý si tím prošel a každý má jinou zkušenost. Přesto by jsem vám chtěl v pár věcech poradit, jak to vše brát, když už se tak stane.

Rozchody nejsou nijak zvlášť dobré, ale co naděláme, stává se to a každý by se na to měl připravit. Ne na to myslet, protože tím, že na to budeme myslet, tak to přivoláme, ale připravit ve smyslu, že to je možné, že nevíme, co se odehraje.

Každý člověk v životě nám může něco zdělit a třeba ten rozchod je už jen odrazem toho, že nám zdělil vše co bylo třeba, a dál že se s tím už musíme poprat sami.

Především si nic z rozchodu nědělejte!

Pro jedno kvítí slunce nesvítí! Většinou se rozchody dějí v období zimy, protože duše člověka není prosvětlená sluncem, nevnímá tolik krás, neváží si druhých a jejich činů... to s sebou nese i tato doba, kterou ovládají mediální prostředky a snaží se nám podsouvat, že lidi už jsou takoví. Nejsou, to z nich dělá jen výchova a tento svět... nevěšte hlavu, jaro a léto tu bude coby dup a jistě se kolem vás najde někdo, komu to jaro, či léto dá impulz, aby vás oslovil. Třeba to tak mělo být, aby jste se něčemu naučili, či pochopili něco, či se naučili odpouštět a to i v krizi a popřát hodně štěstí člověku, který se s vámi právě rozešel... či mu odpustit jeho poslední chyby, kterých se dopustil. Každý máme tu svoji cestu, kterou jsme si vybrali a je na nás jak po ní půjdeme... nemůžeme někoho nutit, aby šel s námi... proto je dobré brát ony osoby, které se k nám připojí jako zpestření a těšit se z toho dokud jsou s námi. Protože až s námi nepůjdou, tak budeme vzpomínat na ty krásné chvíle, co jsme spolem prožili, ale v dobrém... nemá cenu naříkat nad rozlitým mlékem... však co, mléko se utře a nalijete si nové a stejně si to pak budete moci vychutnat jako to předešlé, co se rozlilo... je to jako by jste se měli naučit uklízet ve své hlavě a zametat ty špatné vzpomínky a nechávat si jen ty dobré, které vás povznesou na duši... Vždyť právě z toho je člověk živ, že mu dobré vzpomínky dělají dobrý den, či že ho podrží v těžkých situacích a dodají mu odvahy poprat se s tím životem ještě jednou a zas a znova.

Proto je dobré brát to jako takovou hru a být přítelem, což je víc než láska... přátelství nezmizí, láska ta může někdy uvadnout, když se nezalívá, kdežto přátelství je věčné. Tedy to opravdové a ryzí.

Nežeňte se tedy za láskami, ale za něčím víc, co vám dodá tu opravdovou radost ze života a ne jen povrchní úsměv. Vždyť to je to, proč se setkáváme zas a znova, proč procházíme těmi samými situacemi v životě, aby jsme se z nich poučili a dozráli. Každý vztah nám může něco dobrého dát, v jednom se naučíme milovat, v jiném odpouštět, v dalším dělat kompromisy a další se nám třeba už povede na celé čáře...

Je to dost o výběru partnera.

Zaměřte se tedy především na jeho duši, ne na to jak člověk vypadá a čím vás přitahuje na první schůzce, tedy chtíčem... Až chtíč zmizí, co bude dál??? Budete tu jen tak sedět a rozjímat nad tím, kde jste udělali chybu nebo to hodíte za hlavu a budete se pro partnera cele obětovat? Každý si položí jednou tuto otázku. Především v krizi, kdy vztah je napnutý k prasknutí a vy máte pocit, že už to dál nejde, tak hledejte na tom vztahu to pozitivní, vždyť chyby se mají odpouštět. Jsme přeci lidé, nejsme stroje, aby jsem nechybovali! Nechte se vést srdcem, intuicí a duší člověka... to vám ukáže tu správnou cestu, po které jít. A když už to nevyjde, tak jen otřepte prach z kolen a zase vstaňte, dejte si malou pauzu, aby jste si v hlavě mohli udělat pořádek a znova hledejte.

Vždyť náš život je vlastně o hledání a o kompromisech, o tom, co můžeme jeden druhému předat. Nic není špatné, ani zlo... protože právě to zlo vás třeba dovedlo až sem a čtete tyto řádky a pak se na konci tohoto článku může stát, že konečně pochopíte, jak to celé vlastně funguje, a kde jste v životě udělali chybu. Snažte se jí na příště vyvarovat a ona nepříjemná situace vás už nepotká. Sice je tu riziko, že uděláte jinou, ale o tom je tento život... stále se jen učíme, na to nesmíme zapomínat...

Stále jsme ve škole a život k nám bude takový, jak dobře se dokážeme učit toto učivo. Není to snadné, ale je to potřeba pro náš vývoj, pro lepší svět. Myslete tedy především na to, co po vás zůstane a zda jste do toho vztahu dali opravdu to nejlepší, co ve vás bylo. Pokud to ani pak nevyšlo, tak se s tím moc netrapte, třeba se najde někdo jiný a lepší. Měli jste asi více vybírat a nebrat hned to první kvítko, či zajíce v pytli, jak se říká...

Vše nás totiž někam posouvá a je na nás, co z toho dokážeme vytěžit. Zda se už konečně na po pátý poučíme, nebo si tím budeme muset s drobnými obměnami projít zase znova. Vše tedy ukáže až čas, jak jsme na tom a taky čas hojí vše co bylo špatné, proto oklepte prach z kolen a jděte vstříc světlejším zítřkům. Vždyť co je lepší než úsměv na tváři i po prohrané bitvě. Zabojovali jste si a můžete být na sebe hrdi, že jste bojovali jak jste nejlíp uměli. To se přeci cení a ten kdo má již zkušenosti se životem, tak tento boj ocení a jistě vám nebude nic zazlívat.

Po čase se vám pak může stát, že se začnete rozcházet v dobrém a že to už tak bolet nebude. To je další stupínek, který dosáhne jen málo kdo a je na vás, zda na něj dojdete, či ne. Rozejít se a zůstat i nadále přátelé to je skutečné štěstí, které vás mohlo potkat. Tak si toho taky patřičně važte, až se vám to stane. Takových lidí je velmi málo. Většinou se z nich stávají ti opravdoví přátelé, kteří vás podrží v každé situaci.

Proto neztrácejte hlavu, když váš vztah nevydržel. Mělo to důvod. Každý tu má nějaký úkol a každý se svého úkolu zhostí jinak. Buďte tedy tím nejlepším, co je ve vás a jděte lidem příkladem, aby i za padesát, či sto let se o vás mluvilo s úctou a vznešeností, která by byla zasloužená.

Vždyť co je víc než láska ke všemu a ke všem?!

Najděte si proto i vy tu svoji vlastní cestu a snažte se jí držet. Třeba později poznáte, že vám nevyhovuje, ale neztrácejte odvahu to změnit, pokud je opravdu třeba a naopak vytrvejte, když si myslíte, že je správná. Vždyť kdo jiný může za váš osud, než vy sami. Vy si tvoříte svými činy svůj vlastní život a nikdo jiný na tom nemá větší zásluhu, než právě vy. Proto myslete, než něco uděláte, nějaké ošidné rozhodnutí. Raději se na chvíli zastavte, napočítejte do desíti a pak jednejte. Slova ani činy už nelze vzíti zpět a jsou vždy určující pro náš další život, proto pozor na to, až budete jednat. Jednejte vždy tak jak jednat skutečně chcete, ne impulzivně, když vás někdo vytočí. Buďte k sobě i k okolí objektivní, zvažujte správně pro a proti a nenechte si namluvit, že je něco jinak, když to tak necítíte. Obzvláště od lidí, kteří jsou jen vašimi známými a nikoli skutečnými přáteli. Raději se vždy jděte poradit s přítelem, než se pro něco rozhodnete, než aby vám jiní lidé dali špatnou radu... Přítel k vám bude vždy objektivní a nabídne vám svou pomoc, když o ni požádáte i ve tři ráno...

Kolik máte v životě takových přátel?

Zamyslete se. Všichni ostatní nemají pro váš život smysl (nejsou důležití), ostatní to objektivně vidět nemusí. Berte tedy rozchod tak, jako by to byla jen jedna část vaší cesty a za ní je další. Možná že lepší, kdo z vás může vědět, jaký bude další vztah, to neví nikdo, jen ten nahoře... ten míchá s našimi kartami a je na nás , jak se s nimi naučíme hrát. Jedna prohra přeci nic neznamená, ani dvě, ani tři... jednou se to unaví a to štěstí nás přijde poplácat po rameni a až se tak stane, budete opravdu nevýslovně šťastní. Třeba se to všechno odehrálo jen proto, že jste si toho mála, co jste měli nevážili. Život vám dal pořádnou facku a teď poučeni už budete mít lepší šance na pohodový život.

Nic není ztraceno.

Vše se děje tak jak má a podle předem předepsaných pravidel. Každý si musí projít tím, co ještě neumí, aby se tomu naučil a porozuměl... Porozumět ostatním je možné jedině tehdy, když porozumíme sami sobě a tomu, co se v nás odehrává. Proto se zaměřte především na sebe a své chyby, než budete zlořečit tomu druhému...

Nikdo nesežral moudrost světa a každý jsme omylný, ale ty omyly nás vedou, učí nás jak lépe žít v souladu sami se sebou i s okolím. A věřte mi, že až tohle pochopíte a budete tak žít, tak se už nebudete rozcházet ve zlém, ale v dobrém a s láskou k tomu druhému. Budete si i pak blízcí a dobří přátelé, kteří na sebe nenechají dopustit.

Vše je tedy především v nás, jak se k tomu všemu postavíme a jaké překážky překonáme a co všechno nás položí na kolena. Tohle všechno nás vede k tomu jedinému, k lásce ke všem lidem kolem nás, k celému světu... Tedy k lepším zítřkům...

Buďte svým dětem příkladem. Učte je z toho, co se vám stalo. Vždyť co je víc, než naučit potomka tomu, aby se měl líp než já, aby si nemusel projít těmi skalisky, kterými jsem musel projít já? A když už ne potomky, tak lidi kolem sebe, když budou chtít naslouchat. Předávejte si své zkušenosti i ve vztahu, protože jen tak může ten vztah vydržet... tím, že jeden porozumíte tomu druhému. Přeji vám tedy, aby vás už žádný rozchod nepotkal a mějte to co jsem psal na paměti. A tak jak já jsem vám předal tyto mé zkušenosti, tak je i vy ty své předávejte dál.

Hodně štěstí vám všem!!!