O genialitě a bláznovství aneb Já chci dosáhnout cíle!

Hranice mezi genialitou a magořením je tenká jako škraloup na
mlíku...
Každý velký člověk musel být na začátku tak trochu blázen a
věřil v nemožné...
I ve mně se rozezní mamutí zvony, když někdo řekne,
že něco nejde a jak to máte vy? Jaké si dáváte cíle a čeho dosahujete?
Přijde vám dosažení obtížné a říkáte si... "hmm na to nemám..." - tohle
způsobuje právě to, že na to nemáte a mít nebudete...
Cíle se nedosahuje jeho popřením, ale naopak vypracovaným plánem k jeho dosažení a energií tomu věnovanou... Kolik toho uděláte, když budete každý den myslet na to, že to nedáte, a když se naopak každý den budete věnovat tomu, že cíle CHCETE dosáhnout? hm?
Položme si tedy malou řečnickou otázku: jak dosáhneme cíle?
Jen tím, že budeme dělat vše pro jeho dosažení a ne
řezání si větve pod sebou, budeme v něj věřit a něco pro něj dělat..
Ti z
vás, kteří jen sní ve smyslu: "já bych, kdybych..." tak cíle dosáhnou
mnohem později v lepším případě, v horším vůbec..
Ti jež si řeknou:
"chci toho dosáhnout/udělat" tak mají poloviny cesty za sebou... V jejich
mozku se roztočí kola, rozezní mamutí zvony a jdou a udělají to, byť to
ještě nikdo před nimi neudělal... a proč? Protože nejen že věří, že
toho dosáhnou, ale i proto, že tomu věnují veškerý svůj volný čas a
pracují na plánu jak dosáhnout cíle a zkouší a zkouší, jsou nazýváni
blázny a všelijak odrazováni od své myšlenky...
I Henry Ford byl
takový... vysmívali se mu, že řekl, že auta jednou budou jezdit po celém
světě a hle... a tak je to se vším i s psaním... představte si, že už
to je, že to máte napsané, že se to prodává, že to zfilmovali
režiséři... že je to skutečný hit, že se o tom lidi baví všude možně... Tak a právě s takovouto myšlenkou začněte první větu své práce.
Uvidíte, že cesta k dosažení cíle, v tomto případě dopsání a rozšíření
mezi lidi bude pro vás o hodně lehčí, než u toho člověka, který si pod
sebou podřeže větev věčnými útrapami, že to je na prd, že to nikdo číst
nebude, že není odborník na tuto práci, že se neprosadí, že nebude
slavný, že nebude mít to a ono, že bude ošklivá kritika, že bude muset
chodit kanály, že si na něj budou lidi ukazovat, ale ne proto, že zkusil
něco nové, ale že to je totální průser, znevážené jméno, osobnost, že
pak skončí na antidepresivech, či ho nakonec zavřou do blázince...
Ale
třeba i kdyby se tak stalo, tak ten co chce dosáhnout cíl se nevzdá a i v
blázinci bude stále makat na tom, čeho chce docílit, třeba mu štěstí
přát nebude, ale bude umírat s myšlenkou, že se opravdu snažil jak
mohl... a když ne a udělal to někdo jiný, tak může vinit jen sebe, že do
toho nedal naprosto vše...
Není důležité, kolik toho člověk napíše, ale
jak a pro koho, takže si dejte třebas za cíl jen jednoho jediného
neznámého čtenáře, či přímo prezidenta, je to na vás.. pokud to jen ten
jediný neznámý, či známý člověk ze všech lidí ohodnotí kladně, tak to
mělo smysl psát, něco mu to dalo a ta vaše práce nebyla zbytečná...
Vemte si třebas létání... tak dlouho se lidi snažili létat, až toho nakonec dosáhli... a co je hnalo? VÍRA, že teď už to konečně po x pokusech půjde... a kolik jich bylo? Nespočet! Stejné je to i s psaním, také zkoušíme, co se bude líbit, zamlouvat, s čím prorazíme a uděláme tzv. díru do světa... a co za tím stojí???
VÍRA, CHTĚNÍ, ale především PRÁCE(ENERGIE) na cestě k vytouženému cíli!
Ano, většina nás starších tohle zná a ví a i vy mladší také, někdo o tom čet, jiný slyšel, jiného nakopla jen ta jedna věta, jiný se to pomalu naučil až na smrtelné posteli, ale všichni to máme v sobě zakořeněné... je to jak to pořekadlo: bez práce nejsou koláče... tak pracujte a dosahujte tak svých cílů... psaní (a nejen jemu) zdar!
P.s. a vy škarohlídi, nepíšu to jen tak pro srandu králíkům... právě zde je tohle pro ty, co se bojí, co mají malé sebevědomí... dobré věci je třeba zopakovat, aby se na ně nezapomnělo ;-) a jak jistě víte, tak strach je ten největší zabiják všeho!