Polemika: dualita jin a jang
Vždy bude alespoň jeden, co bude trpět a
min. jeden kterýmu se uleví...
Představme si to jako státní zřízení...
všichni budou proti němu až na jednoho, toho odstraní a všichni až na
toho jednoho budou šťastní, nebýt toho nešťastného tak nepoznají svobodu
a nebýt nevolnictví, netoužili bychom po svobodě...
Je to tak ve všem i
v přírodě, v matematice, chemii, fyzice... jedno nahrazuje druhé, ale
jen do určité přesně vymezené části /na ten jeden úkon, prvek, člověka,
zvíře, organismus, hmotu, vesmír, universum, boha, atd. je jedno jak to
nazvete vše je jedno a totéž tedy pravá podstata jing a jang ale nejen
jako geometrický kruh, ale jako koule, DNA, jako 1=0 - celek a přitom
jedinečnost, být vše stejné tak nepoznáme lež, být vše lež tak je to pro
nás pravda a být vše pravda, tak je to lež, vyvážit např. svoji duši na
tzv. "božích" vahách lze jen na okamžik v ten daný čas a pro toto
universum, v jiný okamžik už je nevyvážíte... vším co děláme se snažíme
vychýlit váhy tak, aby to bylo v souladu s námi, naší karmou, karmou
ostatních, v souladu s ostatními...
Láska i nenávist je všude a když je
něco větší je i něco menší, ale nezáleží na tom,jak moc jsme rozdílní,
nebo stejní je to jak v hodinkách, kde jsou malá a velká kolečka, dle
zásluh, malá makají neustále, velká se pootočí jednou za čas, ale
důležité je to, že jak malé, tak i velké kolečko má svůj čas, a že v
době kdy na něj přijde řada je tím nejdůležitějším ze všech... Někdo se
honí za majetkem a zemskými požitky tak dlouho, že pomalu padá na hubu a
neodpočine si, ti kteří už něco málo vědí se nehoní, jsou jako ta velká
kolečka, nemusí být u všeho a znát naprosto vše, jim stačí sem tam se
vychýlit ze svého místa, aby si ověřili správnost svého rozhodnutí a zas
o nich dlouho nikdo neví...
A ta malá kolečka?
Ta se podobají
křiklounovi, roztěkanému člověku, který hltá každou novinu a hned o ní
spravuje další... naběhá se dost, protože mu tak velí jeho karma,
potřebuje věci sdílet s ostatními a už mu nezbývá čas na sebe, na svůj
vlastní klid... tak jako to velké "pomalé" kolečko... to zas ví, že za
čas tam dojde, tam, kam to malé a že se netřeba hnát a že je dobré
věnovat čas v mezi pauze svému duchovnímu/či fyzickému zotavení... malé
kolečko se rádoby často porouchá a potřebuje opraváře/lékaře, a sem tam
je třeba jej zcela vyměnit a nahradit jiným "rychlíkem", nebo bude
přetaveno v jiné (za své zásluhy bude součástí většího celku - částí
toho velkého kolečka), to velké nikoli, to se bude točit tzv. do skonání
věků... ale i to jednou bude třeba vyměnit za jiné, dle toho jak čas
bude plynout.... z pohledu toho malého to mohou být eóny, ale z pohledu
toho velkého to může být den...
Nechci vám tady vlévat něco do hlavy,
ale zkuse se na těchto příkladech zamyslet nad podstatou věci... Co
myslíte, je to tak, nebo ne? Jsou malá a velká kolečka reálná? Je ten
hodinový strojek podobný našemu životu? Společnosti, sluneční soustavě,
vesmíru, universu...?
Vše má jedno řešení, vše co děláme, to jací jsme
je jen odrazem vnějších a vnitřních událostí... Proč se atom podobá
sluneční soustavě? Proč pracujeme jako mravenci na vybudování společného
příbytku na Zemi... Čím nám může příroda pomoci rozřešit naše zapeḱlité
otázky, nevyléčitelné nemoci, deprese a další věci vč. stresu? Chceme z
něčeho ven? Tak proč se nepodíváme do přírody, tam je vždy spousta
příkladů... jste technickými typy, tak do matematiky, chemie, fyziky, vše
tu je bylo a bude... a nikdy nebylo není a nebude stejně... vše je jen
kopie něčeho... tak proč si neudělat tu svoji, co nám pomůže poodhalit
podstatu, drobné zádrhely řešit umíme, když chceme... jenže o tom to je
chtít... na ty velké máme pomoc všude kolem sebe.