Přibrat? Zhubnout? Nu, dá se celkem hezky, ale chce to vůli!

08.11.2020

Co se mě týče, tak já su kapitola sama pro sebe a i dr. si nademnou lámou hlavu (už od dětství)... mám hodně silnou vůli a to ve všem, do čeho se pustím, takže jsem se z ležáka dostal až k závodnímu běhání (více viz odkaz) - jinak jsem byl pravý opak toho, o co se snaží baculky (ted yi relativně se tak vidí Drobek, i když to není znát). tedy jsem měl problém přibrat krz moje extra spalování... dokázal jsem spořádat neskutečný množství jídla a nepřibral ani deka... moje původní váha byla 54kg na 167cm důvodů bylo hned několik... hyperaktivita od mládí (velmi aktivní sportovec až šílenec), dneska byste řekli že snad i ADHD, hloubání nad nemožnostmi (urputné namáhání mozku = spalování cukrů a když už nejsou tak tuků - svým způsobem stres, ale příjemný) a také moje oblečení a barvné spektrum jídla (ale to ponechávám na uvážení, zda tomu chcete věřit, či ne, třeba se o tom někdy rozepíšu víc) a samo i kouření (cca 12 denně)...


roky míjely, dostal jsem se na vojnu a na vojně přibral asi 10kg na 65kg, což nikdo nechápal, ale já už věděl, že jistá "dieta" (i když to dieta vlastně není a jedná se o barevnou terapii) nejspíše funguje a že na tom asi něco pravdy bude... takže jsem se o to začal zajímat víc a došel jsem touto cestou přes vegetariánství až k breathariánství (jako jeden z prvních v republice - můžete tomu věřit, nemusíte, moje cesta byla zcela jiná, než popisují všichni ostatní - koho to bude zajímat tak si řeknite, ps. o tzv. práně, pokud jste o ní slyšeli mám dost pochybnosti, já šel jinou cestou) nicméně jednoho dne jsem posléze vyhořel na takovou míru a pomátl jsem se, že jsem nevnímal reálný svět (ano,jsem ofiko blázen - paranoik, ale k tomu dopomohlo spíš moje hloubání až na dřeň a taky i geny - máme psych. v rodině), takže jsem se dostal do špitálu a tam si pobyl v průběhu léčebné štafety(postupně) cca 8 let (nejdýl to bylo 9 měs. ale většinou tak 7-8td na tzv. "přeléčení") co se špitálu týče, tak jsem si nechal naordinovat vegetariánskou stravu, protože paštiky nerad atp. a ty byly na denním pořádku... nutno dodat, že ta veg. strava byla většinou samá sója k obědu (holt tabulky no), někdy se to dalo jíst, jindy to bylo jak podešev z boty, jak který kuchař to uměl naložit a vyhrát si s přípravou (p.s. chce to cvik - vlastní zkušenost s její přípravou)... takže jsem ji povětšinou vyhazoval a jedl jen přílohy, ale nejen to, měli jsme i tzv. terapeutickou činnost... já si vybral zahradničení, pobyt na čerstvém vzduchu, práce, makačka atd. dobrá parta lidí a za člověkem je vidět užitečná práce, takže z toho je i dobrej pocit (to je hodně důležité - mít dobrý pocit z toho co děláte!), mimo to jsem chodil do posilovny, jakožto bývalý sportovec a hodinku si namáhal tělo (když to už nejde a cítíte že máte poslední síly, jde to min. ještě 3x víc, ale chce to překonat krizi a tak nějak se zapřít ale to od místních koučů jistě uslyšíte taky ), takže víceméně pohoda, mimo to jsem si dával dlouhé procházky po parku a sem tam si i zaběhal stovku, ale když jsem tam byl naposledy (před 3 lety) tak jsem přibral během 2měs. 20kg až na 76kg, a pak po propuštění za půl roku nabral dalších 6kg na 82kg, takže jsem si to celé zanalyzoval a řekl si, že takto to dál nejde, páč by ze mě byla kulička...


výsledek?

roli hrálo několik faktorů, na vše jsem kašlal, (svým způsobem jakási forma apatie/nezájmu/jití tak říkajíc životem bez cíle), strava stejná (ta se ve špitálech nemění, ale tentokrát jsem jedl naprosto vše), sedavé práce a minimum pohybu, posilka žádná, žádné běhání, věčné vysedávání na kuřárně (rozkouřil jsem se na 40cig.) a tlachání o ničem (nepřemýšlení - zapojení mozku viz výše a také kouření ze stresu, nic mě nebavilo, vyplňoval jsem tím jen volnou chvíli a taky na mě dolehly jisté věci s z oddělení, byl jsem primárně a trvale celej pobyt nasranej, což byl snad jediný případ za můj celý život) a také jiné oblečení/jeho barva (zima, býval jsem tam vždy přes léto, toto byla spíše výjimka na vlastní žádost), když jsem pak přišel ze špitálu tak jsem doma nevařil a chodívali jsme do restauraček a přežírali se, vč toho že každej den byla zmrzka nebo něco sladkého a váleli se celej den v posteli (já mohl su v ID a žena měla ostruhu, takže postel jasná volba)

dneska po cca dvou letech 65kg (ideální k mé výšce a držím si to už rok)

20cig. to už asi nestáhnu - nechce se mi - vyhovuje mi to (důležité, nekouřím na stres, ale na pohodu... na chuť a na chvíli si odpočnout od pc - jsem ajťák 24/7 sedím u pc a kouřitz chodím na balkon - žena nekouří), neříkám, sem tam si odkašlu, to prostě každej kuřák, ale přešel jsem na balené cigarety (menší svinstvo a míň kašlu), nejsem vyloženě závislák, dokáži i nekouřit, když jsem třebas v přírodě, ale je fakt, jak vyjdu z lesa, tak si zapálím.. každé má prostě svoje jím menší porce, hlavně hodně zeleniny a 2/3 normální porce za den (nesnídám - místo toho si dám ráno kafe a pak pivko, jen obědvám a sem tam večer něco zobnu (vyloženě jen drobet na chuť), ale už jen spíš abych nešel spát s kručícím žaludkem (takže banán, jablko, když moc velkej hlad, tak chleba se šunkou) - zkrátka jez do polosyta.. staré rčeníjinak z dob dřívějších oblbuju žaludek vodou, či rozpustným kafem bez mílka a cukru - hořké (su velkej kafař - co kafe to cígo), do toho 4 piva denně (ne naráz jako v hospodě... ale v průběhu celého dne - břicho na pohodu - žádná změna po pivu, člověk se nedostane ani do nálady, je to opravdu spíš na hlad a klasickou žízeň (ne po pivu) - je kalorické - piju 11° a krz jinou chuť než kafe - fakt ho piju hodně (na litry) ),

celkově se můj příjem tekutin vyšplhal za život na cca 7-8litrů denně (pozor! na to je třeba si postupně zvykat!!! jinak vás to zabije a odrovnáte si ledviny!!! moje dr. na tohle jen pokrčila rameny a nechápe dodnes jak to, že žiju a nic mi není, ale to je taky na dlouhé povídání, stejně tak můj příběh v odkazu níže - spíše esoterického rázu, i když kdo ví, co je za tím),

jinak hodně přemýšlím, opravdu si tu mozkovnu namáhám (věnuji se několika projektům a mám z nich moc dobrý pocit - organizátor/vedoucí, vč. toho, že jsem spisovatel) a také jsme si nově pořídili psa (měl jsem ho i kdysi), takže pravidelně chodím 5x denně (někdy více) ven a sem tam si s ním dám i závody... a vyjdu s ním pěšky do 5. patra po schodech.. no poslední dobou spíše do těch schodů běháme a celkově se mi zdá, že dost toho s těmi kily udělal právě ten pes (i je celkově větší pohoda a klid doma, či spíše hodně radosti a nejen s ním, ale i ve vztahu)... nutno dodat, že jsem se opět dostal do takové formy, že opět po roce dokážu doběhnout šalinu na 150m i s cigárem v hubě a to do kopce a s batohem na zádech! ale že bych si troufl zas na 200km jako kdysi za dva dny pěcha, to už asi ne, ale tu stovku bych asi za den už zas dal (moje oblíbená cesta Brno-Olomouc - po vedlejškách a ještě pár oklikami cca 127km) co se dalšího týče, tak sladký si dám jen jednou za uherskej rok a když nic není, tak jablko (v tom ten cukr je - mám panenský od rodičů - hodně sladké)

Takže jak můžete číst, je to u nás velice zajímavé a faktorů celkově je více a každý má nějakou roli (rád je s vámi proberu - jednotlivé, pokud bude zájem)... samo neříkám, že vše je zdravé a vhodné, ale já to beru tím stylem, že nad tím moc celkově nepřemýšlím (nedělám si starosti s váhou a nestresuju se tím! nevážím se!!! nač, poznáte skutečné výásledky na oblečení až vám bude velké 2-3kg nahoru/dolů nehrají roli to je tzv. na nemoc)... dávám tělu to co chce, ale ne 100%, ale jen 75%... v podstatě je to víckrát po málém množství, než hodně a jednou se přežrat (i když pravda, sem tam se i přežeru, když mi něco moc chutná a to co mi chutná nejvíc mám jen jednou v roce! fakt se na to celej rok těším a pak se přežeru )Jistě mě za tento článek nebudou mít místní poradci rádi a možná mě i vanadají, že prosazuju či nabádám k něčemu nezdravému, ale takto to prostě u nás je... nač si věci přikrášlovat, každej nějak žijeme a důležité jsou nejen všechny faktory, ale především přístup k nim!

A zde již zmíněný článek o tom, co síla mysli dokáže https://www.krteckovic.cz/l/silna-vule/ ale dá se mnohem víc, to je jen spíš takový předkrm k tomu, co říkal kdysi Kristus... víra tvá tě uzdravila... a přesně o tom je i to vaše hubnutí... nejen chtít, ale také si věřit, že to dáte! Nebrat to jako: no snad se mi to povede.. ale věřit v to tak, jako by se to už povedlo.. tzn. celou svojí podstatou, v tom je ta pomyslná síla víry, kterou všichni hledají a nemůžou najít ... a jakmile se toto naučíte, tak už zvládnete prakticky cokoli Je totiž rozdíl každý den se vážit a stresovat se váhou a nebo se každej den opravdu cítit líp/lehčí (přesvědčit o tom svoji mysl)... není důležité, že za půl roku neshodíte ani deka, důležitý je váš vlastní pocit z toho, protože svalům chvíli trvá, než si zvyknou a než se spálí tuk, tak to chce hodně času, kor když toho máte na sobě krapet víc, protože prvně se pálí cukr a pak tuk... takže mnoho zdaru a zkuste to tzv. po mém Nebo-li: Nikdy neříkej nikdy, nic není nemožné (moje heslo) Jsu specialista na nemožnosti no proto mi klidně říkejte magore neberu to jako nadávku, ale jako ocenění protože jím jsem a vím o tom a to i ofiko (mimo jiné).jo a ještě jedna věc k tomu hubnutí... není nad to se dobře a kvalitně vyspat.. tedy mít hezké sny a dobrý pocit z nich, nebo přinejmenším hloubavý, zajímavý, ale rozhodně ne stresujícía také pravidelný denní rytmus (pokud možno jistý druh toho správného stereotipu, ale to vám koučové řeknou a rozeberou s vámi jistě taky ) p.s. není stereotip jako stereotip, záleží na co se aplikuje a v jaké míře se uděje ostatně o tom psal už Foglar v Rychlých šípech... či jak se dříve říkalo, ve zdravém těle, zdravý duch a PŘESNĚ NAOPAK!!! Mějte hlavně zdravou mysl! Tělo se pak přizpůsobí samo.