Sen beze snu, aneb Když se nám nic nezdá

07.11.2020

To že si sen nepamatujete může mít dva důvody... buď to ještě nemáte vědět, ale podvědomí to ví a navede vás, nebo právě řešíte důležitější situaci a tohle by vás jen nesprávně ovlivnilo či je to nepodstatné... každému se zdají sny, i těm, co se jim nikdy nezdály... je to jen na nás a v našem postoji k životu a věcem kolem nás... Může se stát, že skoro nesníte (nepamatuje si ani, že jste snili), jste tedy asi realisti až materialisti nebo ne? A s duchovnem jste pravděpodobně vůbec nepřišli do kontaku... Jaký je váš život? Je šedej, z práce do práce, bez zábavy, bez plánů do budoucna, beze snů, bez lásky, bez skutečných přátel? Zkuste se sem tam podívat na noční oblohu a hvězdy... zasnít se... třeba si pak budete pamatovat, že se vám něco zdálo, i když nebudete třebas vědět co... Jak říkám, pokud člověk nedozraje, tak neví... je jedno v kolika letech... i dítě a právě většinou ty děti bývají dospělejší v těchto věcech, než-li dospělí, kteří jsou už apatičtí k novým věcem a kteří ztratili tu dětskou představivost. Jsou chyceni v realitě života... Dětské plány, které měli už zmizeli v nenávratnu, utlumili je vlastním přičiněním, starostmi o majetek a materializmus... Nevěří většinou ani sami sobě a jen se nechají vláčet a jdou tam, kam jde dav. Nemají vlastní názory a spíše dají na rady "dobrých" přátel a vždy na ně doplatí, ale nepoučí se z nich. Stále jsou v tomto ještě děti, které netuší, co život obnáší a jak je krásný. Jenže krásný se nestane jen tak, nýbrž jejich vlastním přičiněním, což většinou nechápou a tak říkají, že se věci stali "náhodou", že za to nemůžou, že je to jejich "osud", že za to může pátek 13. atd. Raději to shodí na někoho jiného, než aby si přiznali, že za to můžou jen oni sami a nikdo jiný...