Serafe, zachraň nás - Kupec

Probudil se uprostřed dne a chtěl zas usnout, když v tom v dáli něco zařinčelo. Kov? To ho probralo, je zachráněn, hurááá! Oprášil si šaty a hned se vydal za tím zvukem... "Klap, klap..." ozývalo se z dálky a neustále se tento zvuk vzdaloval, až princ Kronut musel přidat do kroku. Asi nějaký vůz pomyslel si a rozběhl se.
Vyběhl na mýtinu za lesem a skutečně v dáli na cestě viděl jakousi tmavou šmouhu, která se od něj vzdalovala kamsi dál do tmy. Nečekal na nic a rozběhl se.
"Třeba je to nějaký poutník, ale co ten zvuk?" prolétlo princovi hlavou.
Po asi čtvrt hodině byl už natolik blízko, aby mohl rozeznat postavu. Kostlivec!
"Co se to děje? Kostlivec a zde? Jsem snad blízko pouště?" načež se jal dýky. Nic jiného u sebe neměl a s rozběhem a výkřikem: " Tu máš ty zubatá potvoro!" se do něj pustil.
"Kara, kara, uta!" zaskřípěl kostlivec, když mu dýka odňala jednu ruku, jak na něj princ zaútočil. Pak kostlivec otočil lebku na zad a druhou rukou sahal po krku prince. Ten jej vší silou odmrštil, bodl ho do páteře, zakvedlal tam s dýkou, až obratle povolily a kostlivec se skácel k zemi, rozpůlen vedví, ale tělo, či spíše jeho spodní část byla stále v pohybu a ta druhá horní se neustále snažila zranit prince...
"Tak už chcípni, potvoro!" rozezleně křičel na kostlivce princ a odsekl mu hlavu od těla. Bylo po boji. Ale princ neměl radost. Nevěděl, kde je a jak se sem ten kostlivec dostal. Odpověď měla přijít v následující hodině...

Mezitím si princ sedl na malý pařez, co byl u cesty a přemýšlel...
"Kostlivec, co se hýbe? Nemrtvý - mrtvý? Co to má znamenat? No nic, počkám do rána a pak se uvidí."
Zanedlouho se skutečně rozbřesklo a princ se rozhlédl po okolí.
"Někam dojít musím, když se vydám po této cestě," a skutečně. Cesta vedla podél pobřeží dále na sever. Byla sypaná štěrkem. Princ si to hned uvědomil. "Ta jistě vede do města!" a jiskřička naděje v něm zaplápolala, jak si zavýskl.

Šel dlouho, nikoho nepotkávaje až se naproti němu objevila malá černá tečka, která se přibližovala.

"Další kostlivec?!" říkal si princ pro sebe a vyndal si z pochvy dýku, aby se připravil, ale zbytečně. Ona tečka v dálce byl známý obchodník Truk, jež zajišťoval obchodní cestu mezi Jižní provincií a Královskými loděnicemi.
Princ vida, že vidí člověka, zasunul dýku do pochvy a počkal, než k němu onen člověk dojde.

"Zdravím princi, co vy tu?"
"Plachetnice se nám v bouři převrhla a všichni utonuli, jen já se zachránil. Jak daleko je to do Královských loděnic?"
"Máte štěstí. Daleko je to, předaleko. Jste prakticky na opačném konci země. Zrovna jedu do oázy Sese, přidáte se?"
"Hmm... netušil jsem, že mě vlny vyhodily až tak daleko, ale to není podstatné. Důležité je, že jsem narazil na nemrtvé a co vy? Viděl jste po cestě kostlivce?"
"Cože? Jací kostlivci?"
"Prostě hromada kostí, co se pohybuje. Mají meče a štíty a bojují. Na jednoho jsem už narazil! Je třeba si dávat velký pozor, jsou nebezpeční," upozorňoval Truka princ.
"Nikoho jsem v těchto končinách nepotkal už léta, je to tu jen samý písek a kousek lesíka u pobřeží, jinak nic... Ale když říkáte, že jsou nebezpeční, tak bude dobré, když pojedeme spolu," navrhoval Truk.
"Ano, rád se k vám přidám, člověk nikdy neví a pak, jistě vezete i nějaký ten meč a zbroj na výměnu, není-liž pravda."
"Ano, mám tu pár na výběr, chcete nějaký? Ukáži vám je..." a popošel k velbloudu, aby vyndal to nejlepší co měl.
Princ si vybral dlouhý meč i pevný štít a ozbrojen dělal doprovod Trukovi až do oázy...

K večeru už byli dva dny od oázy. Zastavili se u studny uprostřed pouště, aby napojili velbloudy a také aby se uložili k odpočinku. Slunce zatím pálilo čím dál víc a tak si postavili přístřešek. Princ se natáhl na zem a přemýšlel, co asi dělá malá Agátka se Serafem a Ulrichem... Truk mezitím pooostavil na čaj.
"Dáte si, princi?" otázal se mile, podávajíc mu šálek s čajem.
"Mile rád... Poslyšte, Truku, kdy jste byl naposledy v oáze?"
"Je tomu už delší doba. Je tam jen jeden člověk a ten se o sebe postará sám."
"Jen jeden a co ti ostatní?" vyzvídal princ.
"Je vidět, že jste do těchto míst dlouho nezamířil, princi. Co se ostatních týče, tak život v poušti, tedy vlastně v oáze, vzdali," vysvětloval Truk.
"Proč?"
"Je to drsný kraj..." a Truk začal princi vypravovat, kterak se jednoho dne zvedla písečná bouře a všechny je málem zasypala.
Princ poslouchal, popíjel čaj a nakonec pronesl jen: "Aha." To bylo vše. Pak se rozhovor už točil kolem toho, co Truk veze do oázy, a proč vlastně tam ještě jezdí, když už tam skoro nic neutrží.
Jen co slunce zapadlo za obzor, vydali se opět na cestu. Mírný vítr jim vál do zad a tak se jim dobře jelo...