Serafe, zachraň nás - Kupec

Probudil se uprostřed dne a chtěl zas usnout, když v tom v dáli něco
zařinčelo. Kov? To ho probralo, je zachráněn, hurááá! Oprášil si šaty
a hned se vydal za tím zvukem... "Klap, klap..." ozývalo se z dálky a
neustále se tento zvuk vzdaloval, až princ Kronut musel přidat do kroku. Asi
nějaký vůz pomyslel si a rozběhl se.
Vyběhl na mýtinu za lesem a skutečně v dáli na cestě viděl jakousi tmavou
šmouhu, která se od něj vzdalovala kamsi dál do tmy. Nečekal na nic a
rozběhl se.
"Třeba je to nějaký poutník, ale co ten zvuk?" prolétlo princovi
hlavou.
Po asi čtvrt hodině byl už natolik blízko, aby mohl rozeznat postavu.
Kostlivec!
"Co se to děje? Kostlivec a zde? Jsem snad blízko pouště?" načež se
jal dýky. Nic jiného u sebe neměl a s rozběhem a výkřikem: " Tu máš ty
zubatá potvoro!" se do něj pustil.
"Kara, kara, uta!" zaskřípěl kostlivec, když mu dýka odňala jednu
ruku, jak na něj princ zaútočil. Pak kostlivec otočil lebku na zad a druhou
rukou sahal po krku prince. Ten jej vší silou odmrštil, bodl ho do páteře,
zakvedlal tam s dýkou, až obratle povolily a kostlivec se skácel k zemi,
rozpůlen vedví, ale tělo, či spíše jeho spodní část byla stále v
pohybu a ta druhá horní se neustále snažila zranit prince...
"Tak už chcípni, potvoro!" rozezleně křičel na kostlivce princ a odsekl
mu hlavu od těla. Bylo po boji. Ale princ neměl radost. Nevěděl, kde je a
jak se sem ten kostlivec dostal. Odpověď měla přijít v následující
hodině...
Mezitím si princ sedl na malý pařez, co byl u cesty a přemýšlel...
"Kostlivec, co se hýbe? Nemrtvý - mrtvý? Co to má znamenat? No nic,
počkám do rána a pak se uvidí."
Zanedlouho se skutečně rozbřesklo a princ se rozhlédl po okolí.
"Někam dojít musím, když se vydám po této cestě," a skutečně. Cesta
vedla podél pobřeží dále na sever. Byla sypaná štěrkem. Princ si to hned
uvědomil. "Ta jistě vede do města!" a jiskřička naděje v něm
zaplápolala, jak si zavýskl.
Šel dlouho, nikoho nepotkávaje až se naproti němu objevila malá černá
tečka, která se přibližovala.
"Další kostlivec?!" říkal si princ pro sebe a vyndal si z pochvy dýku,
aby se připravil, ale zbytečně. Ona tečka v dálce byl známý obchodník
Truk, jež zajišťoval obchodní cestu mezi Jižní provincií a Královskými
loděnicemi.
Princ vida, že vidí člověka, zasunul dýku do pochvy a počkal, než k němu
onen člověk dojde.
"Zdravím princi, co vy tu?"
"Plachetnice se nám v bouři převrhla a všichni utonuli, jen já se
zachránil. Jak daleko je to do Královských loděnic?"
"Máte štěstí. Daleko je to, předaleko. Jste prakticky na opačném konci
země. Zrovna jedu do oázy Sese, přidáte se?"
"Hmm... netušil jsem, že mě vlny vyhodily až tak daleko, ale to není
podstatné. Důležité je, že jsem narazil na nemrtvé a co vy? Viděl jste po
cestě kostlivce?"
"Cože? Jací kostlivci?"
"Prostě hromada kostí, co se pohybuje. Mají meče a štíty a bojují. Na
jednoho jsem už narazil! Je třeba si dávat velký pozor, jsou
nebezpeční," upozorňoval Truka princ.
"Nikoho jsem v těchto končinách nepotkal už léta, je to tu jen samý
písek a kousek lesíka u pobřeží, jinak nic... Ale když říkáte, že jsou
nebezpeční, tak bude dobré, když pojedeme spolu," navrhoval Truk.
"Ano, rád se k vám přidám, člověk nikdy neví a pak, jistě vezete i
nějaký ten meč a zbroj na výměnu, není-liž pravda."
"Ano, mám tu pár na výběr, chcete nějaký? Ukáži vám je..." a
popošel k velbloudu, aby vyndal to nejlepší co měl.
Princ si vybral dlouhý meč i pevný štít a ozbrojen dělal doprovod Trukovi
až do oázy...
K večeru už byli dva dny od oázy. Zastavili se u studny uprostřed
pouště, aby napojili velbloudy a také aby se uložili k odpočinku. Slunce
zatím pálilo čím dál víc a tak si postavili přístřešek. Princ se
natáhl na zem a přemýšlel, co asi dělá malá Agátka se Serafem a
Ulrichem... Truk mezitím pooostavil na čaj.
"Dáte si, princi?" otázal se mile, podávajíc mu šálek s čajem.
"Mile rád... Poslyšte, Truku, kdy jste byl naposledy v oáze?"
"Je tomu už delší doba. Je tam jen jeden člověk a ten se o sebe postará
sám."
"Jen jeden a co ti ostatní?" vyzvídal princ.
"Je vidět, že jste do těchto míst dlouho nezamířil, princi. Co se
ostatních týče, tak život v poušti, tedy vlastně v oáze, vzdali,"
vysvětloval Truk.
"Proč?"
"Je to drsný kraj..." a Truk začal princi vypravovat, kterak se jednoho
dne zvedla písečná bouře a všechny je málem zasypala.
Princ poslouchal, popíjel čaj a nakonec pronesl jen: "Aha." To bylo vše.
Pak se rozhovor už točil kolem toho, co Truk veze do oázy, a proč vlastně
tam ještě jezdí, když už tam skoro nic neutrží.
Jen co slunce zapadlo za obzor, vydali se opět na cestu. Mírný vítr jim vál
do zad a tak se jim dobře jelo...