Serafe, zachraň nás - Na pohřebišti

16.11.2020

Cesta rychle ubíhala. Jezdci jeli tryskem směrem k jezeru. Tam, na úpatí skály, se tyčila posvátná socha. Byli na pohřebišti. Sesedli z koní a šli se podívat, jak to tam vypadá.
Procházeli se mezi náhrobky... Bylo tu tísnivé ticho, takové až srdce svírající. Pojednou se u jednoho z náhrobků začala zvedat zem...

"Pozor, tady se ještě jeden klube ven! Na něj!" vykřikla Agátka.
Co se však stalo nečekal nikdo. Kostlivec se mezitím vyhrabal asi do poloviny těla a pak zaúpěl: "Pomozte mi prosím..."
"Jak ti máme pomoct?" otázal se Seraf, vida, že kostlivec nechce útočit.
"Kdosi mě probudil z věčného spánku a teď mi v těle, vlastně v kostech, tepe život..."
"Kdo tě povolal a jak?" zeptala se mladší z elfek - Diana.
"Odpočíval jsem spánkem spravedlivých. Za svůj život jsem nezkřivil nikomu ani vlásek na hlavě, spíše naopak. Snažil jsem se, aby se všichni měli dobře..." procedil kostlivec mezi zuby.
"A dál?" netrpělivě na to Agátka.
"Pak se do naší osady vehnala tlupa zuřivců a přepadli nás. Celou vesnici vypálili, moji rodinu zabili před mýma očima a mě nechali ať se na to dívám. Měl v tom prsty jeden neslavný mág zvaný Šakar. Pak do vesnice vjela královská jízda a osvobodili nás, ale ještě předtím než se tak stalo, tak tento temný mág na naši vesnici uvalil kletbu. Že až přijde čas, tak mu budeme muset všichni sloužit."
"Znám tu pověst," zamyslela se starší z elfek - Eleonor. "Praví, že až se zde objeví Seraf se svojí družinou, tak nemrtví vstanou ze svých hrobů a budou Šakarovi sloužit. Ale je tomu už velmi, velmi dávno. Těžko bude Šakar ještě žít, leda by přišel na to, jak ošálit smrt."
"Zajímavé," podotkl Seraf. "A co ty kostlivče, máš jméno?"
"Jmenuji se Zachariáš."
"Dobrá Zachariáši, umíš zacházet s mečem a štítem?"
"Ano, umím, mám vše u sebe v hrobě..."
"Skvělé... pojedeš s námi, souhlasíš? Na nemrtvé, kteří se chystají napadnout osadu nedaleko odtud."
"Alespoň budu k užitku, když už nemůžu věčně odpočívat..."

"Tak se pustíme do kopání lidi, ať to má Zachariáš lehčí. Nechat zde ty zbraně, by byla velká škoda." A tak se dali do kopání rýčem a zrezlou lopatou, kterou našli v přídomku u pohřebiště. Jen co vše vykopali a osvobodili i Zachariáše z jeho podzemního vězení, tak si ještě na chvíli odpočinuli, až po hodné chvíli se zase vydali na cestu... směr osada Traglich.
"Nasedat a jedem..." zavelel Seraf, který si vzal Zachariáše k sobě do sedla.