Serafe, zachraň nás - Přepadeni

13.11.2020

Cesta byla nesnadná, plná popadaných stromů. Bylo vidět, že se tu přehnala před nedávnem vichřice. A tu zpoza jednoho spadlého stromu zaútočil kostlivec...
"Pozor, už jsou tu!!!" vyhrkl Urlich, sesedl obratně z koně a jal se sekery. Agátka i Seraf spolu s elfkami taktéž. Obě elfí ženy po kostlivci vystřelily, ale bez jakéhokoliv účinku. Tak použily kouzla vyrůstajících kořínků ze země, které alespoň kostlivce zastavily a propletly se mezi jeho nohama, ale ne na dlouho...
"Urungutum tágrum!" pronesla starší z elfek a připoutala kostlivce magickými kořínky k zemi.
"Atara teres!" zaznělo od kostlivce a vyprostil se z nich.
Agátka na nic nečekala a hned se do něj spolu se Serfem i Urlichem pustila. Podařilo se jim useknout kostlivci hlavu, ale jeho tělo bojovalo dál... dokonce i jeho jednotlivé části!
"Tak už chcípni, neřáde!!!" klel Urlich.
Museli ho rozsekat úplně na kousíčky - pomalu na jednotlivé kosti, pak byl už konec. Každopádně to byla zlá zkušenost, pokud to takto bude s každým kostlivcem... Co ho asi drží pohromadě, že útočí bez hlavy, bez ruky, bez nohou??? Jaká síla?!? A pak, Agátčina kouzla na něj fungovala jen z části. Meteory se osvědčily, i paprsek světla, ale další kouzla už ne. A jak to bude asi se zombí?

Urlicha kostlivec ošklivě zasáhl do holeně a hnisalo to, jak jed, který byl na zbrani kostlivce, postupoval do krevního oběhu. Agátka se dala do ošetřování Urlicha, kterého se začala zmocňovat horečka. Ostatní se pustili do prohledávání okolního lesa, zda tu ještě není nějaký kostlivec, či zombí, kteří by je mohli nečekaně překvapit...

Na nic podezřelého nenarazili a tak se asi za hodinku vrátili k Agátce a Urlichovi. Urlich byl na tom velmi špatně, celé tělo mu žhnulo horečkou a ta ne a ne ustoupit, i když se Agátka snažila seč mohla.
Seraf si sedl na kmen stromu a uvažoval polohlasně, ale spíš jen tak pro sebe, aby si utříbil myšlenky: "Když bude nutné každého rozsekat na kousíčky, tak to chce nějaký plán jak tu celou tlupu porazit."
Elfky to zaslechly a přisedly si k Serafovi. "To kouzlo kořínků zapůsobilo, tím bychom mohli začít, co dál? Znáš něco podobného z dob dřívějších?"
"Právě si to v hlavě přehrávám a probírám se svými zážitky, je toho opravdu dost, tak vydržte..." na chvíli se odmlčel, a pak dodal: "No, něco by se našlo, ale to jsem bojoval s gobliny. To není tak docela stejné, ti byli živí. Kostlivec - to je jiný level," a pověděl elfkám svůj příběh o nastolení míru v Belttetu před dávnými věky. I o tom, jak bojoval s temnými elfy.

"Ano, ten příběh známe - takže to jsi byl ty?"
"Ano..."
"Ale to tě tenkrát povolaly Sestry meče, že."
"Přesně tak to bylo. Teď je to podobné... Agátka k nim patří taky a snad ví víc, než tušíme... Agátko?!?" obrátil se Seraf na Agátku s otázkou.
"Ano, Serafe?"
"Co nám můžeš říct k tomu co tě vedlo mě povolat?"
"Prvně jen zvědavost, jakési takové nutkání, ale místo toho se mi vždy objevilo něco jiného..." a popsala to, co se jí stávalo při pokusech vyvolat Serafa.
"To je zajímavé... říkáš harpie a nižší démoni?!" pronesla jedna z elfek - ta mladší.
"Ano, tak jsem to viděla, ale kdo ví... třeba to tak není."
"Rozhodně to nebudeme podceňovat, předem vyzbrojený a poučený, je vždy připravený... To je zas z naší zkušenosti," podotkla elfka - ta starší a ještě dál něco povídala...

Konečně se rozpovídaly, pomyslela si Agátka. Dál se rozhovor točil kolem taktiky, a jak přechytračit kostlivce. Ale moc se nemohli shodnout na nějakém větším plánu. Seraf navrhoval najít úžlabinu a tam je vlákat, Agátka měla velké oči, že jich meteority pobije hodně a elfky se klonili k postupnému útoku. Prostě zmatek, byli bez velitele, bez někoho, kdo to bude řídit, a tak najít společnou řeč bylo obtížné, protože každý z nich byl jiného ražení a s jinými zkušenostmi. Nicméně se dohodli na tom, že je třeba jednat co možná nejrychleji a tudíž delší setrvání na místě by je mohlo zdržet.
"Tak víte co? Já tu zůstanu s Urlichem, než ho ta horečka přejde a vy zatím jeďte za nemrtvými ať je stihnete dřív, než dorazí do osady..." prohodil zraněný muž.
"To je moudré, však ty bys nám nebyl stejně k ničemu, sotva se hýbeš..." a Seraf se podíval na starostlivou Agátku, která právě zavazovala Urlichovu nohu.
"Dobrá, rozdělám zde oheň a utábořím se tu s Urlichem na chvíli, jak mu bude líp, tak za vámi vyrazíme."
"Dobře, dohodnuto... naši cestu poznáte podle rozbitých kostí..." zavtipkoval Seraf, i když si tak v duchu říkal, jaká je to čeká práce, a co vše asi tak budou muset vynaložit za sílu, ke zdolání té bandy nemrtvých...
"Agátko, nasedat... jedeme!"
"Ještě chviličku... jen co to dováži, už končím..." a zanedlouho i Agátka vysedla do sedla a celá skupinka, těchto čtyř odvážných bojovníků, se tryskem hnala směrem k jezeru.