Serafe, zachraň nás - Skalní úžlabina

10.11.2020

Agátka jela v čele, za ní Seraf a nakonec Urlich. Projížděli právě skalní úžlabinou. Sem tam museli podjet pod převisem a jindy sesednout z koně, aby se vůbec protáhli...
"Tak... tady jsem na toho elfa narazil," poznamenal Urlich a ukázal na vyvýšeninu vzdálenou ani ne padesát kroků. "Buďte ve střehu, kdykoli se tu může objevit další..."
Sotva to dořekl, zpoza skály se vynořil elf s lukem a za ním další a další. A již šípy letěly vzduchem. Agátka některé chytila a jiným se vyhnula, Pro Serafa byly šípy neškodné, tedy alespoň se to zdálo. Šípy ostřeloval elfy a vždy zasáhl. Urlich se mezi tím škrábal na vyvýšeninu, aby s nimi zatočil po svém, se svou sekerou.
Agátka použila kouzla a seslala na tuto nevhodnou společnost déšť meteoritů a blesků. Zasáhla několik elfů meteority a půl tuctu jich těžce zranila.
Elfové vidouce, že je s nimi asi ámen, jak se Urlich blížil, a když Agátka vytasila magický meč, počali ustupovat a krýt se za skály, odnášejíce raněné. Agátka a Seraf však nelenili a pustili se za nimi. Každý z jedné strany.
"Nesmí uniknout!" zavolala Agátka na Urlicha.
"Však už jsem nahoře... tak pojďte lesní verbeži!" a už jeho sekera zařinčela o meč jednoho z elfů. Seraf se mu snažil jít na pomoc a Agátka taky. Tři zdolali, ale další elfové prchali cestičkou podél hory, kamsi pryč od tohoto místa.
"Za nimi!!!" vykřikl Urlich a už se hnal tam, kudy se před chvíli snažili uniknout elfové.

Za nedlouho je dohnali a vyřídili si s nimi účty po svém... Svázali jim ruce i nohy a položili na vyvýšeninu na skále.
Pak Seraf promluvil: "Vy už mě neznáte?"
"Nebyli jsme si jistí, zda jsi to ty a ne nějaký další nemrtvý."
"Nemrtvý?" vmísila se do hovoru Agátka.
"Ano. V našem Lese zapomnění vstávají z hrobů a vyhánějí nás, spolu s temnými mágy, kteří vzývají démony. A taktéž zběhové nám dělají nepříjemnosti a vytlačují nás...
"Budiž, ale proč útočíte na pocestné?" zeptal se Seraf.
"V těchto dobách se nedá nikomu věřit. Usídlili jsem se kousek za horou a chráníme si přístupové cesty k našim současným obydlím, co to jen jde. Ještě nemáme vybudované palisády, tak proto tohle všechno," vysvětloval vysoký elf s rozpuštěnými světlými vlasy, už poněkud klidněji.
"Je třeba si o tom celém popovídat blíže. Zavedeš nás k vašemu vůdci?"
"Rád," odpověděl elf, vida, kdo jsou.
Postupně je tedy všechny rozvázali a vydali se cestičkou do osady elfů. Pěšina, kterou šli, byla na jedné straně ohraničena horou a na straně druhé pak příkrou propastí. Jediný chybný krok vedle a byl by konec. Po asi půlhodince dorazili do osady...