Setkání s Bohem - můj sen

Božská moc a setkání s bohem
(sen, který ovlivnil můj život)
04.09.2014
Nebudu popisovat celý sen, protože byl dosti dlouhej (prožil jsem ve snu víc jak týden), vyzdvihnu z něj jen některé pasáže, které mě zaujaly. Sen začíná v dnešní době. Sedím u PC a dívám se na zprávy na netu, které říkají, že z měst mizí veškerá lidská populace. Zprávy hovoří o tom, že jako mávnutím proutku jsou najednou všichni pryč. Nedalo mi to a začal jsem pátrat po tom, proč se tak děje. Při tom pátrání jsem přišel na to, že nejde o mizení, ale o vymírání lidského druhu. Věděl jsem tedy, že když něco neudělám, tak že lidstvo úplně vymře.
Spojil jsem se s
několika přáteli (které ve skutečnosti neznám) a začali jsme tato města
"oživovat". Dábel, který se na to taky nemohl dívat, protože pro něj
jsou lidi duševní "potravou", se nám nabídl, že nám v tom snažení taky
pomůže. To mě nepřekvapilo, překvapila mě jiná věc. Vypadal spíš jako
člověk a opice dohromady. Byl menší postavy asi 140cm, vyzáblý a poměrně
dosti chlupatý. To, co mě překvapilo, byly jeho nohy, neměl na nich
kopyta a i ocas mu scházel. Vypadal tedy síš jak neandrtálec. Toliko k
popisu onoho ďábla.
Ve snu jsem si to neuvědomil, ale právě zde proběhla
"změna". Najednou z nás byli rytíři(šlechtici), ale vše ostatní(moderní
domy, auta atd.) zůstalo stejné a já toto celé divadlo viděl z "třetí
osoby"(shora). Udělali jsme tedy jakýsi lektvar (asi 10litrů). Přípravek
působil tak, že když si člověk vzal jednu lžíci (dřevěná, jaká se
používala za starých dob), smíchal ji v poháru s vodou a napil se, tak
se ta tekutina v jeho ústech proměnila ve vzduch a ten pak vydechl a
"vdechl" městu život. Všude, kam se tento vzduch dostal, tak se začali
objevovat lidé, jako by byli předtím jen neviditelní. Pocit radosti z
toho, že to funguje nás ovládl tak, že jsme se cítili jako bozi. Když tu
není ON a nemá na svět čas, tak alespoň my můžeme světu pomoci.
Takto
jsme to dělali u každého města, ale města "pustla" velmi rychle a my
jsme je nestačili "obnovovat". Jelikož nám už docházel náš lektvar a
také proto, že už jsme to přestali zvládat (i když si stačilo pomyslet a
člověk byl v tu ránu na jiném místě), rozhodli jsme se, že se musíme
spojit s více lidmi a dáme si pak sraz u Boha (před jeho barákem, bydlel
nedaleko ode mě). Všichni jsme se tedy rychle "rozletěli" po svých
známých (udatných rytířích).
První na místě byl čert, měl v zádech
zabodené čtyři dýky, roztrženou ruku a pomlácený obličej. Druhý dorazil
můj nejlepší přítel, měl jen potrhaný plášť, zlomený meč ulomený štít a
pomlácenou helmici. Chvíli se spolu bavili o tom, jak můžou být lidé
takto lhostejní a krutí, když jde o záchranu světa.
Pak jsem se na scéně
objevil já. "Tak co, přijdou?" zeptal si se. "Ne, všichni rytíři
odřekli!!! Už jim to za to nestojí," odpověděl jsem udýchaně a
rozzuřeně, protože ve mě ještě kypěla zlost z rozhovoru s posledním z
nich.
Tu se na balkóně objevil Bůh. Opět jsem byl překvapen vypadal spíš
jako ďábel...
"To je dost, že už jste tu. Mě bylo hned jasné, že to
takhle dopadne. Je sice chválihodné, že jste si na pomoc vzali čerta..."
Byl jsem najednou zmatený, znovu jsem se podíval na čerta a znovu na Boha (ďábla) a snažil si v hlavě udělat pořádek. Vždyť ON (ďábel) má být
tady (vedle mě) a ne tam (na balkóně), tak co se tu k sak*u zase děje?
Bůh pokračoval: "...ale nepomysleli jste na dopravní prostředek! Kde máte
koně, vy chytráci?" Měl na mysli božskou jízdu, kterou se dá cestovat
za hranice vesmíru ve zlomku okamžiku, ale nejen to, tito koně byli také
velmi chytrá zvířata, skoro tak chytrá jako on.
V tu chvíli jsem nabyl
jistoty, že je to bůh a podíval se na něj pozorněji. Zjistil jsem, že už
nevypadá jako ďábel, ale že to dělá jen jeho červená zbroj, kterou měl
na sobě a která byla v tom snu charakterem nejvyšší moci. Podíval se na
mě a řekl: "pojď za mnou nahoru, něco ti ukážu."
Vešel jsem tedy do
baráku. Z venku vypadal jak obyčejný malý 4-patrový panelák, ale uvnitř
hotový palác plný nemírných pokladů. Vešli jsme do jeho laboratoře ve
2.patře, vypadala jak z dob Rudolfa II. Popošel ke stolu, kde měl úplně
stejný hrnec, jako my. Vzal zlatou číši vykládanou démanty a nalil do ní
pomalu čtyři lžíce. A sledoval, jak se tvářím.
Věděl jsem, že už při
dvou lžících smíchaných s vodou může člověk zemřít. Ztratili jsme totiž
takto na začátku toho všeho jednoho z nás. Takže ve mě bujel strach i
obava ze smrti. Co chce dělat? Chce mě snad zabít? To mohl udělat
jednodušeji, vířily mi podobné myšlenky hlavou. Bylo vidět, jak se u
toho vnitřně baví a podal mi číši, aniž do ní nalil vodu. Byl to tedy
jen koncentrát.
"Vypij to a sleduj, co se bude dít."
Zavřel jsem tedy
oči (v domnění, že mé dny jsou už sečteny), jedním douškem jsem sklenici
vyprázdnil a vydechl. Najednou jsem pocítil, že všude je všechno jak má
být. Nevím čím to, ale prostě jsem to věděl, že už je ta katastrofa
zažehnána.
"Víš, čert se vám pokusil poradit dobře, ale znáš ho, vždycky
všechno zkomolí. Proto jste museli ke každému městu zvlášť. Nehledě na
to, že jste nejen vyplýtvali dost drahocenného nápoje, ale že vás to
málem taky udolalo - vyčerpaností. Vem si z toho do budoucna příklad.
Vždy použij silný koncentrát, když chceš něco změnit a ne "břečku", ať
se ti kdokoli snaží namluvit cokoli."
Byl to vyčerpávající týden a
pořádně jsem nespal, tak jsem se u něj natáhl na slamník, že si drobet
schrupnu.
Probudil jsem se ve svém pokoji, plný rozporuplných myšlenek na
ten sen (v realitě jsem byl stále ve snu) a na budíku vidím 10:45. A do
háje, pomyslel jsem si, já chtěl vstávat v 4:45. Nu nic, teď už nic
nestihnu, tak to odložím na další den a vezmu to hezky z gruntu.
Znova jsem ve snu usnul a pak jsem se hned probudil do reality, na budíku bylo 9:45
Uvedu ještě pár podrobností, na které jsem si vzpomněl během dne. Co se
týče "oživování" měst, tak jsem z počátku viděl svoji hlavu z profilu,
byla větší než to město. Viděl jsem ji, jak fouká vítr do města, který
byl vyobrazen tak, jak často bývá vidět na u dětských pohádek. Později
jsem se viděl z výšky (asi 100m), jak ležím před městem roztaženej jak
žaba, a že je to město oproti mě strašně obrovské. A uvědomil jsem si
"marnost svého počínání", což vedlo právě k tomu rozhodnutí, že se
sejdem u Boha.
K tomu bohu na balkóně. Původně mi nešlo do hlavy to, že
ho vidím, protože Bůh má představovat pouze světlo, ale pak jsem si v
tom snu uvědomil, že na sebe může vzít jakoukoli podobu.
Co se té božské
jízdy týče, tak v tom okamžiku, kdy začal mluvit o koních jsem si
uvědomil, co kůň ve snu znamená. Zároveň mi hlavou proběhla myšlenka:
"Nech to koňovi, ten má větší hlavu". A jelikož já sám jsem ve znamení
koně, tak mi to bylo hned jasnější, v čem jsme udělali chybu. Bylo to ve
strategii, plánování atd., což normálně dělám, ale zde jsme nic
neplánovali a jednoduše jsme se do toho pustili po hlavě a právě to
rozhodlo o tom, že jsem mu uvěřil.
Jinak ten sen se vztahuje nejen k tomu, co dělám, ale i na jiné mé aktivity spojené s osvětou.