Silná vůle aneb Z ležáka až k reprezentaci
Bylo to psáno jako téma na slohovou práci pro jednoho klučinu, tak proč se nepodělit, že :-)
Ok, tak něco z placu... je to příběh mého známého z Brna...
Jako malý
kluk neměl vyvinuté klouby na nohou a tak mu doktoři nasadili
"strojek"...
Diagnoza: vozíček - při nejlepší, horší verze připoután na
lůžko.
Jeho matka se s tím nemohla smířit a tak s dítětem pravidelně
cvičila a chodila na ozařování, aby se klouby vyvinuly. Nedařilo se až
do jeho 5 let, pak dostala nápad - využít tříkolku a tahat ho za sebou
na šňůrce...
Postupem doby se klouby skutečně začaly vyvíjet a dítě už
chodilo. ale tím to neskončilo, matka dítěti pořídila kolo zprvu s
pomocnými kolečky, ale pak se na něm dítě naučilo jezdit i bez nich...
bylo ve svém živlu, když sedlo na kolo... tam v Zamilovaném hájku, bylo
pověstné jak neustále jezdí od rána dokolečka až do noci...
Samo sebou
doktoři také byli rádi, ale říkali, nezatěžovat, neskákat, jen v
klidu... ale dítě si postavilo hlavu a trénovalo... Došlo to tak
daleko, že ho chtěli v basebalovém klubu, kolem kterého jezdil, to však
odmítlo... Na střední škole se pak při jedné příležitosti jen tak
zapsalo do soutěže běhání a úplně bez rozcviku skončilo 2. (o prsa)
oproti těm co pravidelně trénovali a makali na sobě...
Sport to
bylo jeho... na lýtka dával tento už mladík 150kg, když posiloval. Cílem
byla celostátní soutěž v orientačním běhu na 10km. A jak to dopadlo?
3. místo v republice!
Z dítěte, které mělo prognózu ležáka, byl už reprezentant... nejlepší na škole...
Stačí takto?
Zmého života :-)