Urtigo - vodní svět - Jeskyně

25.08.2020

Velryby mě doprovázely k tomu podivnému světlu uprostřed hlubin. Po pár minutách jsme se vynořili uprostřed osvětlené jeskyně. Světlo zde bylo nazelenkavé, jakoby fosfosreskovalo. Vydrápal jsem se na rudý písčitý břeh, plný rozličných strojů. K čemu měly sloužit, to jsem nevěděl. Byl tu čilý ruch. Oni vodní lidé zde pracovali v podobných skafandrech, jako jsem měl já. Sotva mě uviděli, tak se ke mě shlukli a začali mě osahávat. Podíval jsem se na měřič ovzduší a zjistil, že je tu téměř totožná atmosféra jako na Zemi, jen o něco více kyslíku. Odhodlal jsem se, sundal helmu a nasál plnými doušky čerstvý vzduch. Ano, byl jsem skoro zachráněn. Alespoň prozatím. Najednou jsem si to uvědomil... Já neprošel dekompresí a přesto žiji. Neskutečné! Ale na druhou stranu je to bezva útočiště. Musím to tu omrknout víc, pluly mi myšlenky v hlavě. Z přemýšlení mě vyrušilo plácnutí do vody, a jak ona ze sebe vypustila gejzír vody. Část kapek přistálo i na mé hlavě. Potom se opět ponořila a už jsem ji neviděl. Vodní lidé kolem mě udělali těsný půlkruh a tak jsem si je mohl lépe prohlédnout z blízka. Jak už bylo řečeno, vypadali jako lidé, ale měli vodní znaky, to jest žábra na krku, kterými pili vodu ve skafandrech. Oči měli temně černé a ten pohled. Zprvu byl zvědavý, ale stačil jeden neopatrný pohyb a rázem se všichni schovali. To jsem jen vytáhl stravovací trubičku ze skafandru, abych nasál trochu jídla. Ano, tekuté jídlo, to bylo jediné, co jsem měl. Nebylo ho ve skafandru mnoho a tak jsem si jen "uďobnul". Nevěděl jsem jak dlouho tu zůstanu a jít takzvaně na ryby by tu, v této situaci, asi považovali za útok. Každopádně jsem měl možnost prohlédnout si okolí důkladněji. Přiblížil jsem se k jednomu za strojů a poznal po delším ohledávání, že je to výrobník řas. Tedy jakési stravovací zařízení. Odebral jsem vzorek do zkumavky a obhlížel další stroje. U některých bylo jasné k čemu slouží. Byl tu důlní automat i jakási chodítka, která sloužila k přepravování nákladu. To bylo zajímavé, jako by nevěděli, že kola mají lepší možnosti. Ale pak jsem si to uvědomil. Musí chodit i ve vodě a tam jsou kola k ničemu, především na bahnitém, či písčitém dnu. Moc důmyslně to vyřešili. U jiných strojů jsem si marně lámal hlavu, k čemu asi tak mohou sloužit. Petr by jistě věděl, nebo si domyslel, je přece inženýr a už viděl v životě ledacos. Snad se nám to posléze podaří objasnit. Samo s sebou, vodní lidé mě nenechali bez dozoru. Celou dobu, co jsem si vše prohlížel, mě doprovázel jeden z nich. Nebyla to eskorta, nebyl jsem vězeň, protože mě neustále pobízel a vedl k dalším stojům. Asi se chtěl pochlubit a všechno mi ukázat. Sám byl asi dost starý, protože měl na čele hluboké vrásky. Prohlídka skončila asi za dvě hodiny a pak se tu opět vynořila ona. Stařík mě pak pobídl, ať si vezmu přilbu a jdu za ním do vody. Co mi ještě chce ukázat? Uvažoval jsem. Viděl jsem důlní vybavení, asi mi chce ukázat celý proces až po hotové výrobky. Kyslíku jsem měl ještě na hodinu a půl. To bylo dost málo. Nesmím s ním plýtvat a tak jsem nasadil přilbu a pomalu, co mi noha dovolila jsem se sunul do jakési díry, v níž byla voda. Kam asi vede?