Úvod do deníku fotografa

19.11.2020

Jelikož se mi nechce spát a jsem celkem probranej tak se budu věnovat na chvíli psaní a focení zároveň. Málo kdo mě zná ve fotografickém světě, i když jsem už 4. generace fotografů.

Ano, je to tak. Začínal jsem přibližně v 6 letech za pomoci mého dědečka. Tehdá se ještě fotilo na kinofilm a fotky si musel člověk sám vyvolávat, což nebylo vůbec levné. Ostatně i filmy tehdá byly drahé a tak každý člověk zvažoval, co vlastně vyfotí a ne jak dnes, kdy za rok nasekáte tisíc fotek a žádnou pořádnou.

Jo, doba se mění a i mě to postihlo, ta digitalizace, v tomto směru. Nutno dodat, že jsem si ještě pořádně nezvykl a snažím se fotit (když už mi o něco jde) pokud možno na jednu dvě fotky, takže pokud mě někdy potkáte s foťákem, tak asi budu pobíhat kolem jednoho objektu dokola a hledat půl hodiny správný úhel, či chodit na jedno místo řadu dní i měsíců a čekat na to správné světlo.

Nicméně i já podlehl kouzlu digitálu a začal jsem se díky několika lidem, kteří mé fotky ocenili jako hezké, zúčastňovat světových soutěží a výstav. Je to o něco jiné focení než běžně, ale to vám vysvětlím v jiném příspěvku. Celkem mám nafoceno asi 10tis. fotek (převážně na kinofilm) a asi dva tisíce na digitálu (tam to letí, když můžete jen blikat a neřešit cenu jednotlivé fotky).

Jinak co se fotek jako takových týče, tak mám v oblibě jak klasické statické, tak i momentky (těch mám asi nejvíce) a snažím se pokud možno dodat těm fotkám takový nějaký glanc, dá-li se to tak nazvat a to pokud možno bez počítačových úprav (byť na to pár programů mám). Dá se tedy říci, že to jsou vesměs originální fotky, tak jak byly zachyceny v daný moment.

Co se pak techniky týče, tak jsem odkojený zrcadlovkama a u toho jsem i zůstal, což mě začíná poněkud štvát - digitál. Je to z toho důvodu, že pokud nefotíte na automat, tak nastavování digitální zrcadlovky trvá strašně dlouho oproti analogu a navíc ne vše je zcela jednoduché (čím víc funkcí tím větší riziko chyb v nastavení), ale to je asi síla zvyku. Na druhou stranu se dají pořídit i takové fotky, které byste na analogu udělali jen s hodně dobrou technikou, ale i to je celkem diskutabilní.

Takže jak můžete vidět jsem spíše konzervativní, co se techniky týče, nehledě na to, že dnešní skla (rozumějte - objektivy) jsou také poněkud jiná a je celkem znát, když fotíte setovým objektivem, či nějakým jiným starším sklem nebo naopak nějakou novinkou, ale vesměs se fotografové shodují, že stará skla mají svoje kouzlo a začínají se k nim opět po letech vracet a taktéž ke kinofilmu a klasickému vyvolávání fotek. Důvody jsou i jiné, než jen nostalgie, kinofilm má tu výhodu, že zachytí naprosto všechno světlo a při zvětšení v komoře se dá tzv. vidět i za odraz skla, pokud máte kvalitní filmy, což je jaksi u digitálů problém, ale to využívá málo kdo, takže je to spíš o tom pocitu udělat si sám fotky a nad jedním filmem, který má 36 snímků třeba trávit v temné komoře celý den a nejít se ani najíst. Což z pohledu nás konzervativců nejde ani tak o to, co se dá v komoře dělat, ale jako spíš o to, jak daná fotka postupně vystupuje na světlo boží... je to svým způsobem taková malá domácí magie a chce to hodně umu (nejen u focení, ale i u vyvolávání), aby ty fotky byly tak kvalitní jak z digitálu v RAW formátu a po prohnání programem na úpravu fotek. Další takovou výhodou kinofilmu je už kinofilm samotný - vysvětlím - digitální fotografie jsou jen jedničky a nuly tedy data a změnit lze naprosto vše, nepoznáte na ní co je originál a co ne, u kinofilmu ano a to i tehdy, i když ho přefotíte na jiný kinofilm a o to jde hlavně konzervativcům, byť všichni uznáváme, že jakékoli úpravy fotek, díky digitální technologii, jsou mnohem jednodušší a zkrátily celkový čas, jaký je třeba na kvalitní fotografii.

Ale ať už je to jak chce, fotku nedělá technika, ani program, ale fotograf, takže pokud nemáte alespoň nějaké základy fotografování, tak dobrou fotku těžko uděláte, i když budete mít milion v technice, ateliéru, programech atd. Umět dělat fotky je asi takové jako řídit auto. Ano, na základy stačí kurz, ale bez tréningu a někoho, kdo vám bude neustále dávat kvalitní zpětnou vazbu se nikam nepoposunete a to teď vidím i já na světových soutěžích. Ještě se mám celkem dost co učit a to i po 30 letech amatérského fotografování. Přesně tak, vše co zde vidíte dělá fotograf amatér, co jen prostě rád fotí - za profíka se zatím považovat nehodlám a bůh ví, zda jím někdy ve skutečnosti vlastně budu, když vidím tu topku ve světě. Oproti nim jsem sotva prošel kurzem s odřenýma ušima

To jen tak na úvod, abyste věděli, jak na tom vlastně jsem. A že tyto mé fotky jsou v podstatě jen slabý odvar toho, co by měl umět skutečný fotograf profesionál, ale slinu na to mám, tak snad se zadaří za pár let.

p.s. a navíc mám křivé oko, všechno mě ujíždí do strany