Probudil se uprostřed dne a chtěl zas usnout, když v tom v dáli něco zařinčelo. Kov? To ho probralo, je zachráněn, hurááá! Oprášil si šaty a hned se vydal za tím zvukem... "Klap, klap..." ozývalo se z dálky a neustále se tento zvuk vzdaloval, až princ Kronut musel přidat do kroku. Asi nějaký vůz pomyslel si a rozběhl se.
Po půl hodině, když už princ Kronut neviděl ostrov, je zastihla bouře. Malá plachetnice se nakláněla ze strany na stranu, čím dál tím víc, až začala nabírat vodu. Všichni se rychle chopili věder a začali vodu vylévat, ale zdálo se to marné. Nové proudy vody se lily do loďky a ta se začala potápět...
"Nakloňte loď proti...
Ráno, jak se princ Kronut vzbudil, oblékl se opět za poutníka a šel se podívat přímo do loděnic. Vida, že se v loděnicích pilně pracuje, a vše je v pořádku, odhodil kápi a najal si loď, která ho měla dopravit na ostrov Hudara, kde sídlila nejváženější kněžka království - Mariana. Chtěl se ještě poradit s hvězdami, než se vydá na...
V průběhu cesty k osadě se naše nebojácná skupinka potkala asi s tuctem nemrtvých a celkem dobře se s nimi vypořádala. Kostlivci padali jeden za druhým, tak jak na ně po cestě naráželi. Nejvíce jich skolil Seraf, který se ujal vůdcovství, vida, že Agátka se drobet bojí a ani jedna z elfek se do toho nijak zvlášť nehrne. Přesto jim...
Cesta rychle ubíhala. Jezdci jeli tryskem směrem k jezeru. Tam, na úpatí skály, se tyčila posvátná socha. Byli na pohřebišti. Sesedli z koní a šli se podívat, jak to tam vypadá.
Procházeli se mezi náhrobky... Bylo tu tísnivé ticho, takové až srdce svírající. Pojednou se u jednoho z náhrobků začala zvedat zem...
Cesta byla nesnadná, plná popadaných stromů. Bylo vidět, že se tu přehnala před nedávnem vichřice. A tu zpoza jednoho spadlého stromu zaútočil kostlivec...
"Pozor, už jsou tu!!!" vyhrkl Urlich, sesedl obratně z koně a jal se sekery. Agátka i Seraf spolu s elfkami taktéž. Obě elfí ženy po kostlivci vystřelily, ale bez jakéhokoliv účinku. Tak...
"Stát!" zaznělo od elfa, jenž držel stráž u vstupu do osady.
"Chceme si promluvit s vaším vůdcem," poklidně pronesl Seraf.
"A co ti ranění, kteří jdou za vámi?"
"Nešťastná shoda okolností," podotkla Agátka a v ruce se jí zaleskl meč.
"Ty jsi Sestra meče?"
"Ano a doprovázím tady Serafa a ještě jednoho bojovníka."
"S tím mečem tě dovnitř nepustím!"...
Agátka jela v čele, za ní Seraf a nakonec Urlich. Projížděli právě skalní úžlabinou. Sem tam museli podjet pod převisem a jindy sesednout z koně, aby se vůbec protáhli...
"Tak... tady jsem na toho elfa narazil," poznamenal Urlich a ukázal na vyvýšeninu vzdálenou ani ne padesát kroků. "Buďte ve střehu, kdykoli se tu může objevit další..."
...
Na cestě byli už několik dní. Brzy ráno dorazili do malé osady s názvem Vestet, která byla mezi Přístavním městem a Královskými loděnicemi...
"Vítejte princi, čím mohu posloužit?" optal se hostinský, když skupinka vešla do hospody.
"Něco osvěžujícího by nebylo?" otázala se Agátka.
"Ale jistěže..." na to hostinský a už naléval tekutinu do džbánu.
...
Agátka seděla u stolu spolu se sestrami v jídelně a zrovna jedla večeři. Kolem to vypadalo jako uskupení zbrojnošů, ale s tím rozdílem, že tohle byly bojovnice... tak se tu pilo a hodovalo o sto šest. A ač Sestry neholdovaly alkoholu, tak si nezadaly ani s největšími pijany - tedy některé... byly prostě unikum už samy o sobě. Heslo: jez...