Ráno, jak se princ Kronut vzbudil, oblékl se opět za poutníka a šel se podívat přímo do loděnic. Vida, že se v loděnicích pilně pracuje, a vše je v pořádku, odhodil kápi a najal si loď, která ho měla dopravit na ostrov Hudara, kde sídlila nejváženější kněžka království - Mariana. Chtěl se ještě poradit s hvězdami, než se vydá na...
V průběhu cesty k osadě se naše nebojácná skupinka potkala asi s tuctem nemrtvých a celkem dobře se s nimi vypořádala. Kostlivci padali jeden za druhým, tak jak na ně po cestě naráželi. Nejvíce jich skolil Seraf, který se ujal vůdcovství, vida, že Agátka se drobet bojí a ani jedna z elfek se do toho nijak zvlášť nehrne. Přesto jim...
Cesta rychle ubíhala. Jezdci jeli tryskem směrem k jezeru. Tam, na úpatí skály, se tyčila posvátná socha. Byli na pohřebišti. Sesedli z koní a šli se podívat, jak to tam vypadá.
Procházeli se mezi náhrobky... Bylo tu tísnivé ticho, takové až srdce svírající. Pojednou se u jednoho z náhrobků začala zvedat zem...
Cesta byla nesnadná, plná popadaných stromů. Bylo vidět, že se tu přehnala před nedávnem vichřice. A tu zpoza jednoho spadlého stromu zaútočil kostlivec...
"Pozor, už jsou tu!!!" vyhrkl Urlich, sesedl obratně z koně a jal se sekery. Agátka i Seraf spolu s elfkami taktéž. Obě elfí ženy po kostlivci vystřelily, ale bez jakéhokoliv účinku. Tak...
"Stát!" zaznělo od elfa, jenž držel stráž u vstupu do osady.
"Chceme si promluvit s vaším vůdcem," poklidně pronesl Seraf.
"A co ti ranění, kteří jdou za vámi?"
"Nešťastná shoda okolností," podotkla Agátka a v ruce se jí zaleskl meč.
"Ty jsi Sestra meče?"
"Ano a doprovázím tady Serafa a ještě jednoho bojovníka."
"S tím mečem tě dovnitř nepustím!"...
Agátka jela v čele, za ní Seraf a nakonec Urlich. Projížděli právě skalní úžlabinou. Sem tam museli podjet pod převisem a jindy sesednout z koně, aby se vůbec protáhli...
"Tak... tady jsem na toho elfa narazil," poznamenal Urlich a ukázal na vyvýšeninu vzdálenou ani ne padesát kroků. "Buďte ve střehu, kdykoli se tu může objevit další..."
...
Na cestě byli už několik dní. Brzy ráno dorazili do malé osady s názvem Vestet, která byla mezi Přístavním městem a Královskými loděnicemi...
"Vítejte princi, čím mohu posloužit?" optal se hostinský, když skupinka vešla do hospody.
"Něco osvěžujícího by nebylo?" otázala se Agátka.
"Ale jistěže..." na to hostinský a už naléval tekutinu do džbánu.
...
Agátka seděla u stolu spolu se sestrami v jídelně a zrovna jedla večeři. Kolem to vypadalo jako uskupení zbrojnošů, ale s tím rozdílem, že tohle byly bojovnice... tak se tu pilo a hodovalo o sto šest. A ač Sestry neholdovaly alkoholu, tak si nezadaly ani s největšími pijany - tedy některé... byly prostě unikum už samy o sobě. Heslo: jez...
Cesta rychle ubíhala, prošli náměstím a namířili si to nahoru k hradu, jenž se tyčil na skále obklopené vodou...
"Jak jsi vlastně o ten meč přišla, Agátko," zeptala se jedna ze Sester meče, která teď šla po jejím boku.
"V noci na mě zaútočili lapkové - v hostinci, kde jsem přespávala."
"A kolik jich bylo?"
...
Krejčí byl zrovna v pilné práci. Naskytl se jí obraz, jak bere míry vysokému muži v kožených botách a dlouhém koženém plášti.
"Mohu?"
"Vydrž, vidíš, že mám práci!" odsekl bezvlasý mužíček a jal se opět do měření.
Agátka si sedla na stoličku u dveří. Čekala až bude hotov a vtom si povšimla, jak zpoza kabátu...