Serafe, zachraň nás!

Cesta rychle ubíhala, prošli náměstím a namířili si to nahoru k hradu, jenž se tyčil na skále obklopené vodou...
"Jak jsi vlastně o ten meč přišla, Agátko," zeptala se jedna ze Sester meče, která teď šla po jejím boku.
"V noci na mě zaútočili lapkové - v hostinci, kde jsem přespávala."
"A kolik jich bylo?"
...

Krejčí byl zrovna v pilné práci. Naskytl se jí obraz, jak bere míry vysokému muži v kožených botách a dlouhém koženém plášti.
"Mohu?"
"Vydrž, vidíš, že mám práci!" odsekl bezvlasý mužíček a jal se opět do měření.
Agátka si sedla na stoličku u dveří. Čekala až bude hotov a vtom si povšimla, jak zpoza kabátu...

Před branou Přístavního města sesedla a zeptala se, zda znají Serba, tedy toho, jemuž měla doručit dopis.
"Kdo to je?" otázala se stráž.
"Tkadlec, mám mu doručit psaní," odpověděla Agátka.
"Jó, Serb. Ten bydlí v přístavní uličce. Dáš se směrem na sever přes tržiště až ke kostelu, pak zahneš doprava na Viniční ulici a půjdeš...

Ještě před Přístavním městem byla taková malá osada s obchůdkem. Agátka se v ní zastavila. A zašla do obchodu, zda tam není něco, co by ještě potřebovala a také proto, že chtěla prodat ten svůj původní štít a poohlédnout se po svém meči...
"Dobré odpoledne," pozdravila Agátka, když vešla do obchodu.
"Dobré, dobré, co to bude?...

Do Přístavního města to trvalo tři dny jízdy. Na cestě v tomto nečase stejně nikoho nepotká, je to tak lepší, ale přesto bude informovat prince, že jeden magický meč je v rukou zloduchů. Kdo ví, ke komu se dostane a jak to změní rovnováhu sil v již tak rozpadajícím se království... A co její ochranný drahokam proti elfím kouzlům? Jak...

Agátka spala jak zabitá a to nejen po tom souboji s bojovými vlky, ale taky kvůli tomu, že jí do limonády namíchali uspávací prostředek. A ač spala, tak měla neklidné sny. Byla v goblinském městě a viděla je bojovat s neviditelným nepřítelem. Došlo i na ni. Ucítila, jak ji cosi udeřilo do ruky, až to zabolelo. Z ruky jí náhle...

Agátka se vydala na cestu a za ní oni lapkové v těsné závěsu. Nepovažovala to za nic důležitého, takových cestujících bylo na cestách plno, byl zde neustálý ruch. A proto zpomalila, aby se k nim připojila, přeci jen, cestovat samotnou jí moc nelákalo.
"Dobrý den," pozdravila, "kam jedete?"
"Na severní křižovatku do hostince, a ty dítě?"...

Jak den míjel, tak se Agátka uzdravovala rychleji. Navštívil ji v lazaretu i Petřík a donesl jí kytici pomněnek, kterou jí dal do vázičky na stolku vedle postele. Chvíli si s ní povídal o tom, co se děje ve městě, a že král povolal všechny muže do zbraně na obranu proti goblinům na jižní straně Belttetu, pod pohrůžkou natažení na...

Agátku probudil hlas zvonice, který svolával sestry ke snídani. Ač Agátka naspala málo, cítila se po spánku svěží. Vyskočila z postele jako laňka, protáhla se, oblékla si úbor, snědla jednu potku na dodání energie a šla do jídelny...
"Dobrý den, Jaselko."
"Zdravím tě, mé dítě," odpověděla tak trochu nepřítomně Jaselka.
Agátka si toho všimla a...

Byla už noc a Agátka zkoušela vyvolat Serafa. Trpělivě čekala až všichni usnou, aby mohla začít s kouzly, o nichž se dočetla v knihovně. Zprvu rozmístila svíčky do kruhu a další do kříže uvnitř kruhu. Do každé čtvrtiny dala po jednom ze živlů země. Oheň, vodu, zemi, vzduch - to nechala prázdné a pak začala odříkávat vyvolávací formuli - postupovala...