Urtigo - vodní svět

Vodní civilizace, velryby, žraloci, rejnoci a další rybky a vodní havěť... Co se asi tak stane, když výpravu do tohoto světa zasáhne katastrofa? Jak se asi s obyvatelstvem spřátelí, když tu budou muset prožít deset dlouhých. A proč tak dlouho? A jak už to tak bývá, nebudou tam jen přátelské bytosti, ale i nepřátelé co se je budou snažit vystrnadit...

Žánr: klasické sci-fi

Celá průzkumná výprava se dala do hledání Jindřicha. Prvně letěli do míst, kde ho slyšeli naposledy.
"Led, samý led!" suše konstatoval koordinátor.
"Tady ho takto nenajdeme. Bez signálu má me pramalou šanci," posmutněl fyzik.
"Ale musíme přece něco udělat?!" vykřikla málem Saša.
"Hele Sašo, museli bychom pod led a hledat ho tam..." chtěl pokračovat...

Na palubě lodi to teď vypadalo nevalně...
"Ztratili jsme spojení Tome!" vyjekla Saša a slzy jí vytryskly z očí.
"Co teď?" a koordinátor se na chvíli zamyslel, ale neztratil hlavu. "Vyčkáme, co bude. Jistě se nám ozve."
"Snad ho neodtáhli moc daleko. Má jen omezenou zásobu kyslíku. Co ho to jen napadlo, dát se takto všanc?! Hrom...

Velryby mě doprovázely k tomu podivnému světlu uprostřed hlubin. Po pár minutách jsme se vynořili uprostřed osvětlené jeskyně. Světlo zde bylo nazelenkavé, jakoby fosfosreskovalo. Vydrápal jsem se na rudý písčitý břeh, plný rozličných strojů. K čemu měly sloužit, to jsem nevěděl. Byl tu čilý ruch. Oni vodní lidé zde pracovali v podobných...

Sunul jsem se se sondou blíž k těm domům. Ona mě následovala. Ostré světlo sondy osvěcovalo zrovna průčelí jednoho z domů, když v tom se tam mihl člověk. Byl jsem pln úžasu. V té krátké chvíli jsem si stačil jen všimnout, že je drobet odlišnější, než my, ale byl to člověk.
"Viděli jste ho?"
"Ano, zdá se, že...

Zrovna mi končila služba u vysílačky. Nic se zatím nedělo, ryby mlčely. Bylo to podivné. Co se asi odehrává u nich. Jakmile mě vystřídal Tom, tak mi to nedalo, oblékl jsem si s obtížemi skafandr a vyšel ven před raketu. Zkontroloval jsem nastavení emitorů a poslední hlášení, ale byl tu klid. Slunce zrovna vycházelo a tak se mi naskytl...

Byl klidný den na Urtigu, zdálo se, že vetřelci mají jiné starosti, a tak si tu všichni v poklidu plavali kolem korálového atolu, když v tom...
"Co se to sem potápí?" otázal se Ostach.
"To kdybychom věděli. Doufám, že to není nějaká zbraň," poznamenala Ceta.
"Když bude, tak ji zničíme, ale nemyslím si to," zauvažoval Kiros a...

Generátory už byly ve vodě a pracovaly, ale vyskytl se další problém. Petr dostal nemoc z ozáření. Pracoval dost dlouho ve strojovně a tak se mu udělalo zle a zvracel. A tak jsem já i Petr byly zproštěni všech prací na raketě... Bylo to jak na poser máter. Jediný Petr totiž věděl, co kam a jak ve strojovně zapojit, aby...

Odházet ten šmelc, co byl na cestě ke generátorům trvalo pomalu půl dne a až teprve k večeru se mohlo přistoupit k jejich rozebrání. Prvně jeden na zkoušku. Nutno dodat, že jsme si s Davidem hezky mákli. Před raketou to teď vypadalo jako u nějaké skládky. Co se nedalo poskládat se prostě vozilo na rampu ven z lodi.
"Tak,...

"Dochází nám energie v baterkách, musíme co nejdříve dostat stanici pod vodu, jinak zde nevydržíme," začal na krátké poradě koordinátor.
"A jak ji chceš dostat ven? Nákladními dveřmi ji protáhnout nemůžeme, protože jsou zavalené, to víš ne?!" namítal jsem.
"Navíc nemáme dost energie pro robokopáče, abychom vyhloubili tunel," konstatoval suše David.
"A...

Moc na výběr jsme neměli. Naše raketa byla sice vybavena spoustou automatů i poloautomatů pro hlubinné i povrchové práce, ale všechny tyto věci potřebovaly elektřinu a tu jsme neměli. Nezbývalo nic jiného než se pustit do oprav ve strojovně... Té, tak nechutné práce. Nikomu z nás se nechtělo, ani Petrovi, ale on tam vždy být musel, aby řídil, co...