Úvahy

Domácí lékař vs. domácí astrolog
(věštec, vykladač, atp.)

"Jsme věčnými žáky. Žáci dělají chyby, chybami se člověk(lidstvo) učí a stává se mistrem. Mistr už dospěl k tomu, že ví, že se ještě musí hodně učit, takže je zase žákem."

"Všechno špatné je k něčemu dobré."

Zažili jste někdy ten pocit, kdy jste si mysleli, že jste najednou v něčem bozi? Jak to na vás působilo? Změnilo vás to nějak? Došlo vám něco?

Vývoj "živé" hmoty trochu jinak:

Kdo nebo co je bůh? A může být bohem jakákoli bytost, která k tomu dospěje? Může vesmír řídit jedinec, který už vyzrál do stádia, že k němu proudí všechny informace ze všech koutů vesmíru i vesmírů a ze všech dimenzí? A jak se pak zachová ? Jaký bude vesmír po něm a lze být v takové situaci vůbec zlý? Je...

Co když je osudem svobodná vůle... a nesvázanost... hm? Teď se vše urychluje, máme vůbec šanci posoudit, co je náš osud? Zabývali jste se tím někdy? Hledali jste odpovědi? Všichni jdeme po nějaké cestě a ty vedou do Říma... jenže, co je to ten Řím, každý má o tom jinou představu... a poznáme ho vůbec, když tam dojdem? nebude to...

Již jsem si dvakrát prošel klinickou smrtí, ale co se děje potom, když duše odejde to nemám nejmenší páru a ani nechci polemizovat. Možná, že ještě chvíli setrvá na tomto světě, než si najde jiného hostitele (nově narozené mimčo). Možná, že je tomu úplně jinak. Třeba se promění ve světlo, myšlenku a je jen vzpomínkou, kterou živíme... tím jí...

Ze svého pohledu nemůžu říci, že by podmínky byly na světě pro mě nepříznivé, byť by mohly být lepší... měním jen to, co změnit můžu lidi kolem sebe, rodinu, kolegy... to co změnit nemůžu je systém, tak jsem se ho naučil využívat... ku prospěchu...

Vraťme se na chvíli k přítomnému okamžiku...

Mám za to, že člověk je takový jako bůh, je jeho prodlouženou rukou, hůlkou, kterou kouzlí a současně je tedy i bůh zlý nebo jak to jen říci ne vždy si uvědomuje následky svých činů, především v počátku svého tvoření, než se naučí zlo ovládat.. jak je to teď si neodvažuju přemýšlet..